Vážení rybáři, o hrozícím zákazu využití olova (nejen) na rybářské zátěže ze strany Evropské komise jsme veřejnost opakovaně informovali. Aktuálně MŽP připravuje materiál, jehož součástí je návrh na omezení olova jako rybářské zátěže. V souvislosti s tímto dokumentem proběhne v pátek 25. října jednání, iniciované ministrem životního prostředí Brabcem, za účasti předsedy ČRS Dr. Macha, jednatele Ing. Heimlicha a dalších dotčených subjektů. ČRS tento přístup odmítá a předloží ministru Brabcovi nesouhlasné stanovisko.

Geneze návrhu

Pro pochopení celé problematiky je nutné shrnout dosavadní průběh situace. V září 2018 vydala ECHA (Evropská agentura pro chemické látky) zprávu pro Evropskou komisi, ve které doporučuje zavést opatření ve smyslu zákazu využití olova jako střeliva v mokřadech. To by samo o sobě nebylo nic problematického, řada států (včetně ČR) již střelbu olovem v oblasti mokřadů zakázala. V návaznosti na tuto zpávu proběhla v říjnu 2018 společná tisková konference Českého rybářského svazu a Českomoravské myslivecké jednoty, kde oba subjekty jednoznačně omezení odmítly. Při této zprávě nicméně nezůstalo; Evropská komise požádala 16. července 2019 Evropskou agenturu pro chemické látky, aby v souladu s čl. 69 odst. 1 nařízení REACH připravila návrh omezující uvedení na trh a používání:

• olova ve střelách v oblastech jiných než mokřady
• olova v jiných typech střeliva používaných buď v mokřadech nebo používání v mokřadech nebo území jiných než mokřady
• olova v rybářském náčiní (např. závaží).

V současnosti je tedy zpracovávána zpráva, jejíž očekávaným výsledkem bude doporučení plošného zákazu využití olova nejen jako střeliva, ale i jako rybářského závaží. Zároveň Ministerstvo životního prostředí (MŽP) připravuje materiál  „Národní strategie řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v České republice na období 2020-2030″, jehož součástí je návrh na výrazné omezení olověného střeliva i rybářských zátěží. 

Společná tisková konference ČRS a ČMMJ, 24. 10.2018

Jaké jsou argumenty?

Hlavním argumentem plošného zákazu olova je jeho toxicita pro živé organismy. Primárně se zpráva zaměřuje na škodlivost pro vodní ptáky (odtud také původní doporučení zákazu v oblasti mokřadů). Zde je nutné zpozornět. Olovo jako takové je v přírodě de facto neškodné – velmi rychle zoxiduje, potáhne se slabou vrstvou a dále s prostředím nijak nereaguje. Stačí se podívat na časté nálezy kulek z Napoleonských válek, které jsou i po staletích prakticky nedotčené. Ostatně velkou část například pražských rozvodů pitné vody zajišťují olověné trubky. Teoretická škodlivost pro vodní ptactvo spočívá ve způsobu trávení potravy. Mají totiž svalnatý žaludek, do kterého „spolknou“ kamínky a rostlinnou potravu jimi následně v žaludku drtí na menší (a stravitelné) kousky; v teoretickém případě, pokud by vodní pták společně s kamínky do žaludku spolknul i utržené olůvko, by stálé mechanické omílání v žaludku mohlo způsobit uvolnění olověných fragmentů (a následnou otravu). Takový případ ale v České republice zdokumentován nebyl. Ostatně, rybáři se snaží olůvka netrhat – jejich počet na dně je v porovnání s pravděpodobností náhodného spolknutí ptákem naprosto zanedbatelný. Na většině revírů dokonce nulový – stačí mírná vrstva bahna a utržené olůvko takřka okamžitě propadne do sedimentu, kde je nadále pro ptáky nepřístupné. Argument, že olovo do přírody nepatří je poté úplně lichý – olovo je základní prvek, který se těží ze země, kam se touto cestou pouze vrací; nejedná se o nebezpečnou sloučeninu, vyrobenou lidskou rukou.

	Olověné kulky z bitvy u Hradce Králové. Po 150 letech v zemi se příliš nezměnily… (zdroj: www.detektorweb.cz)

Máme jako rybáři nějaké alternativy?

V řadě případů nikoli. U zátěží s vysokou gramáží, u kterých nejsou klíčové mechanické vlastnosti, je možné olovo nahradit například betonovými zátěžemi („betůvky“) nebo navrtanými kameny. Někteří rybáři při lovu kapra tyto alternativy již používají. Olůvka ve vyšších gramážích se také často potahují gumou nebo speciálními nátěry, které zcela eliminují jakoukoli reakci s okolním prostředím po utržení.   U jiných rybolovných technik je náhrada výrazně složitější – při lovu na umělou mušku se pro zatížení tělíčka často používá wolfram, který je vzhledem k objemu ještě těžší než olovo. Jeho cena je nicméně mnohonásobně dražší- hlavním omezením wolframu jsou ale jeho mechanicko-fyzikální vlastnosti. Oproti olovu, které je měkké a má nízký bod tání (=je možné z něj odlévat a snadno ho tvarovat), je wolfram mnohem tvrdší a pro výrobu náročnější – formuje se jako prášek, který se v extrémně vysokých teplotách „spéká“ do pevného tvaru. Zcela nenahraditelné olovo je v případě plavané – broky malých gramáží u neolověných alternativ velmi snadno „štípou“ vlasec, navíc například v případě zinku znamenají mnohonásobně vyšší zatížení životního prostředí v případě ztráty. Velmi zjednodušeně řečeno – olovo jsme schopni nahradit u velkých zátěží (které ale nepředstavují nebezpečí z pohledu náhodného spolknutí ptákem), nikoli u zátěží menších.

U kaprařských zátěží náhrady existují. I když nejsou potřeba…

Je studie o škodlivosti olova agentury ECHA relevantní?

Podle řady subjektů, Český rybářský svaz nevyjímaje, není. V Čechách neexistuje prokázaná otrava olovem, pocházejícím z rybářských olůvek. Studie, kterou ECHA Evropské komisi předložila, podle řady názorů vychází z několika pečlivě vybraných studií tak, aby cíleně škodlivost olova v přírodě pro vodní ptáky prokázala. V několika případech dokonce vychází ze studií, jejichž závěry jsou zcela odlišné od těch, které následně prezentovala ECHA.

Koho se ještě potenciální zákaz týká?

Kromě rybářů se hrozící zákaz týká všech, kteří používají olověnou munici. Myslivci, biatlonisti, sportovní střelci, policisté… V jejich případě je nahrazení olova zcela stejně obtížné jako u sportovních rybářů. Možná ještě obtížnější – v případě použití jakýchkoli jiných alternativ je totiž ve hře bezpečnost. Olovo jako nejměkčí kov se totiž po dopadu na překážku deformuje a neodráží se. Ocelová (nebo jakákoli jiná) munice se při dopadu odrazí – a to zcela nepředvídatelných směrem. Zároveň díky nižší váze (při stejném objemu tak, aby bylo možné ji použít v současných rážích) má mnohem nižší účinnost, což je zejména v případě lovu špatná zpráva pro lovené zvíře. 

Jaký bude další postup?

V současnosti probíhá intenzivní jednání s politickou reprezentací s cílem maximálního tlaku na instituce Evropské unie tak, aby byla aktivita v oblasti zákazu olova zastavena.  Velmi aktivní v této oblasti je rovněž iniciativa Liga Libe, která za zachování možnosti používat olovo rovněž intenzivně bojuje; na jejich stránkách najdete celou řadu podrobných dokumentů o této problematice, včetně otevřeného dopisu adresovanému ministrovi životního prostředí.

V pátek 25. října proběhne v  souvislosti s výše uvedeným připravovaným materiálem MŽP „Národní strategie řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v České republice na období 2020-2030“ jednání s ministrem životního prostředí Brabcem za účasti předsedy ČRS Dr. Macha, jednatele Ing. Heimlicha a dalších dotčených subjektů (ČMMJ, Liga Libe, Český střelecký svaz, Ministerstvo zemědělství).  S obsahem materiálu ČRS kategoricky nesouhlasí. Z tohoto důvodu bude ministru Brabcovi předloženo nesouhlasné vyjádření ČRS. 

Jako další krok Český rybářský svaz navrhne na nadcházejícím zasedání EAF (Evropská rybářská federace) memorandum, které by plošný zákaz na území Evropské unie jednoznačně odmítlo. 

O dalším vývoji situace budeme informovat.

^{Převzato:Tomáš Kočica Rada ČRS}