Stejně jako v prvním dílu, ani zde není cílem vyčerpávající popis celé problematiky. Účelem je nastínění základních principů, stanovených Zákonem č. 99/2004Sb. (Zákon o rybářství..) a jeho prováděcí vyhláškou (197/2004 Sb). Na úvod je nutné zdůraznit, že se nejedná o jediné dva legislativní předpisy, kterými se rybář musí u vody řídit – ačkoli je Rybářský řád blíže nerozvíjí, pro rybáře jsou samozřejmě při lovu platné i další předpisy, například Zákon o ochraně přírody nebo Zákon o vodách. Ty jsou platné pro všechny bez rozdílu – bez ohledu na to, zda právě rybaříte, koupete se nebo trávíte u vody čas jakoukoli jinou činností. 

Co je to revír?

Na první pohled jednoduchá otázka, odpověď už tak snadná není. Revír je – mírně zjednodušeně – vodní plocha přesahující 500 m2, vyhlášená příslušným orgánem státní správy rybářství. Tím je ve většině případů krajský úřad, pod který vodní plocha spadá. V případě, že revír zasahuje do území dvou krajů, pak je příslušným orgánem nikoli krajský úřad, ale Ministerstvo zemědělství.

Pevnou součástí procesu povolení výkonu rybářského práva je vystavení takzvaného dekretu k revíru. Jedná se o dokument, který svěřuje péči o revír dalšímu subjektu – uživateli revíru. Ten má ze zákona řadu práv, ale i povinností – například plnit zarybňovací plán (který je součástí dekretu), stanovující, kolik ryb, v jakém druhovém složení a věkové kategorii do tohoto revíru musí každoročně uživatel minimálně vysadit. Plnění této povinosti podléhá podrobným a pravidelným kontrolám ze strany státní správy.

Zákon o rybářství (a jeho prováděcí vyhláška) dává uživateli revíru také řadu práv. Například vydávat povolenky k lovu nebo stanovit bližší podmínky výkonu rybářského práva (BPVRP).

Český rybářský svaz sdružuje nejen členy, ale prostřednictvím dohod o vzájemné platnosti povolenek spojuje také v jeden celek jednotlivé uživatele revíru. V současnosti je jich 111, pečují o 1750 revírů a podrevírů o výměře přes 35 000 hektarů a délce 11 tisíc kilometrů.

Co jsou to BPVRP?

Bližší podmínky výkonu rybářského práva jsou velmi často skloňovanou frází. Jedná se o soubor pravidel, kterými může uživatel revíru zpřísnit podmínky lovu dané zákonem a vyhláškou. Zde je potřeba zpozornět; jediný (!), kdo může tyto pravidla upravovat, je uživatel revíru, který má za revír přímou zodpovědnost směrem ke státní správě. Jen v rámci ČRS je takových uživatelů revírů více než 100. Ve většině případů jsou uživateli revírů územní svazy, v řadě případů ale i místní organizace. Více než 100 subjektů tak může v rámci konferencí nebo členských schůzí nastavit pravidla, které na „jejich“ revíru budou platit. Je to zcela legitimní způsob, jak může uživatel revíru zohlednit podmínky specifické pro daný revír nebo lokalitu.

Jaká pravidla platí pro BPVRP?

Jak už bylo výše uvedeno, pokud se uživatel rozhodne podmínky na svém revíru upravit, může tak učinit pouze při zachování jednoduchého principu; zákon a prováděcí vyhlášku je možné zpřísnit, nikoli rozvolnit (změkčit). V praxi to znamená, že pokud zákon a vyhláška stanoví míru štiky 50 cm, může uživatel zpřísnit míru na 60 cm, ale nesmí ji zmenšit na 40 cm. Stejně tak, pokud je denní doba lovu od 4 do 24 hodin, nemůže se rozhodnout zavést non-stop lov. Tato „uvolnění“ je možné stanovit pouze na základě výjimky ze zákona, schválené příslušným orgánem státní správy. Ty jsou nicméně vydávány v omezeném množství, a to pouze v odůvodněných případech s ohledem na konkrétní podmínky daného revíru.

Údolní nádrž Orlík je jedním z revírů, na kterých je povolen lov 24h v letních měsících. Výjimku uděluje Ministerstvo zemědělství – v tomto konkrétním případě za specifických podmínek, například omezením lovu na živočišné nástrahy v nočních hodinách v některých měsících – viz popis bližších podmínek na ÚN Orlík. Na povinné tabuli označující revír naleznete i informace o uživateli revíru – v tomto případě je jím Republiková rada ČRS.

Jaká pravidla BPVRP naopak neřeší?

Je samozřejmě řada věcí, které jsou zcela mimo kompetence uživatele revíru a není možné je dále upravovat. Týkají se například chování rybáře, které přímo nesouvisí s lovem, jako je oblíbené téma bivakování nebo vjezdu vozidlem k revíru. Tato pravidla jsou vždy platná pro všechny (rybáře i veřejnost) stejně. Pokud je u popisu některého revíru takový zákaz zmíněn, je to z důvodu zdůraznění stávajícího zákazu, který na místě platí rozhodnutím majitele pozemku nebo správních orgánů, tak, aby nedocházelo ke sporným situacím. Při určité dávce zjednodušení  – bivakovat (parkovat, rozdělávat oheň a podobně) je možné buď pouze se souhlasem majitele pozemku (pokud je v soukromých rukou), nebo pokud to nezakazuje jiný právní předpis (národní parky, CHKO, blízkost lesa) nebo obecní vyhláška v případě, že je pozemek obecní. To, že u popisu revíru není bivakování zakázáno, rozhodně neznamená, že je povoleno. Zákon o rybářství dává držiteli povolenky právo vstupu na cizí pozemky (pokud tomu nebrání veřejný zájem, například u čističek odpadních vod), ale pouze v rozsahu nezbytně nutném pro lov, do kterého nespadá ani táboření, ani parkování automobilu. Je samozřejmé, že pokud na cizím pozemku svým vstupem způsobí rybář majiteli škodu, je povinen mu ji uhradit.

Proč jsou pravidla (BPVRP) na revírech rozdílná – a je to správně?

Každý revír je jiný. Každý se potýká s jiným rybářským tlakem, na každém je jiná úživnost, jiné klidové zóny pro ryby i odlišné složení rybí obsádky. Uživatel revíru by si toho měl být vědom a měl by navrhnout taková pravidla, která na jednu stranu umožní rybáři intenzivní zážitek z lovu, ale na druhou stranu neohrozí stav rybí populace. Na jednom revíru může být díky dobrým podmínkám pro výtěr okouna dostatek a není důvod pro omezení jeho lovu (například protože potlačuje plůdek jiných ryb), na jiném je okoun raritou a je žádoucí zavést zvýšenou minimální lovnou míru, omezení počtu ponechaných kusů nebo dokonce jeho celoroční hájení tak, aby se jeho početní stavy zlepšily. Z tohoto pohledu je možnost upravovat podmínky nad rámec plošně platného zákona oprávněná.

Jak se vyznat v BPVRP?

Se zakoupenou povolenkou rybář dostává knížku s popisem revírů a bližších podmínek. Tuto knížku (podle platné legislativy!) musí mít při lovu vždy u sebe – pozor, její elektronická verze nestačí. V její první části naleznete nejdůležitější přehled pravidel vycházejících ze Zákona o rybářství a jeho prováděcí vyhlášky, za kterými následuje přehled bližších podmínek, platných na všech revírech bez rozdílu (BPVRP, schválené všemi uživateli v rámci ČRS). Následuje přehled revírů podle územních svazů – na začátku jsou vždy uvedeny bližší podmínky, zpřesňující ty obecně platné, které platí na revírech daného územního svazu. Přímo v soupisu revírů je pak uveden u konkrétního revíru přehled podmínek, které na něm platí. Soubor BPVRP a Zákona o rybářství s jeho prováděcí vyhláškou dohromady tvoří Rybářský řád. K plánovaným změnám BPVRP na rok 2020 se vrátíme v jednom z dalších dílů.

Rybářský řád a soupis revírů je nedílnou součástí povolenky k lovu a ve výbavě rybáře chybět nesmí. Je vydáván vždy na dva roky – pokud v druhém roce nastane nějaká změna, je formou dodatku rybářům předána společně se zakoupenou povolenkou. V elektronické verzi je soupis revírů a bližších podmínek rovněž k dispozici na stránkách ČRS a také na webech územních svazů.

Proč na některých „revírech“ nejsou omezení stejná, jako na svazových vodách?

V tomto případě je odpověď nasnadě. V drtivé většině případů se totiž nejedná o revíry. Zákon zná totiž ještě jeden pojem – vodní plocha v režimu rybníkářství, kde lze mimo jiné provozovat těžbu ryb udicí. Převážná většina takových „revírů“ je provozována právě v tomto režimu, sportovní rybář tak u nich „těží ryby udicí“. Většina podmínek stanovených zákonem a vyhláškou platných na rybářských revírech (denní doba lovu, míry ryb, hájení, počet prutů…) tak zde neplatí. Výše uvedené ale lze aplikovat pouze na uzavřené vodní plochy v režimu rybníkářství, což rozhodně nemohou být řeky, potoky, přehrady nebo údolní nádrže, které stát Svazu svěřuje k hospodaření.

Jak je to vlastně s těmi povolenkami?

V první části textu bylo zmíněno, že uživatel revíru je oprávněn vydávat povolenky k lovu. Jak je tedy možné, že jedna povolenka platí na revírech více uživatelů? Je to prosté, na základě řady dohod o společném uznávání povolenek. Místní organizace, pokud má dekret k revíru (=je jeho uživatelem), může vložit svůj revír do společného rybolovu prostřednictvím svého územního svazu; pokud to neudělá, pak se jedná o samostatně hospodařící místní organizaci (SHMO) a vydává si na revír vlastní povolenky. Člen této SHMO pak ale nemá nárok na zakoupení územní nebo celosvazové členské povolenky. Územní svazy poté mohou vložit „své“revíry do systému celosvazového rybolovu prostřednictvím Republikové rady (na základě Statutu celosvazového rybolovu), čímž na nich platí celosvazové povolenky. Rybář si dokonce může zakoupit celorepublikovou povolenku, která poté platí na základě Statutu celorepublikového rybolovu nejen na všech revírech Českého, ale i Moravského rybářského svazu. To je stav, který je v rámci (nejen) Evropy naprosto unikátní – na jednu povolenku je možné lovit na téměř všech rybářství revírech v zemi. Pokud často cestujete za rybami, jistě potvrdíte, že většina evropských států vydává povolenku zpravidla na jednu oblast, jezero, nebo dokonce jen určitý několikakilometrový úsek řeky. K tomu, jaký je mechanismus přerozdělování financí (nejen) z prodeje povolenek mezi jednotlivé uživatele se vrátíme v příštím dílu.

Pokud máte k této problematice nějaké dotazy, neváhejte se obrátit na kocica@rybsvaz.cz nebo se zeptejte na profilu ČRS na Facebooku; relevantní dotazy s odpovědí budeme zveřejňovat na konci tohoto článku. V příštím díle se podíváme na to, jak fungují povolenky z pohledu finančních toků – na jakém základě je řešena takzvaná redistribuce, proč se evidují i docházky bez ponechání úlovku a jak správně zapisovat docházky i ponechané ryby.

Petrův zdar!

^{Převzato -Tomáš Kočica RADA}