V průběhu posledních dvaceti let se rybožraví predátoři stali nejvýznamnějším faktorem, který narušuje abundanci ryb nejen v mimopstruhových, ale také v pstruhových rybářských revírech Východočeského územního svazu.

Rybí predátoři, jejichž základní složku potravy tvoří ryby, jsou až na výjimky zařazení do kategorie chráněných druhů. Výsledkem predačního tlaku je ochromená reprodukční a samoobnovovací schopnost rybích společenstvech, což je nejvíce zjevné u populace lipana podhorního. Zatímco je možné žádat o povolení odstřelu kormorána velkého a volavky popelavé (pozn. to se bohužel nevztahuje na volavku bílou, i kdy se její početní stavy na území VčÚS skokově zvýšily) na základě výjimky ze zákona o ochraně přírody a ze zákona o myslivosti, u vydry „zatím“ žádat nelze. Rybáři nebo rybníkáři však můžou žádat o náhrady (kompenzaci) za škody způsobené vydrou (i kormoránem pouze však pro roky 2018, 2019, 2020) v rybochovných zařízeních. Bohužel pro uživatele rybářských revírů se nevtahují kompenzace škod způsobenými rybožravými predátory v rybářských revírech, poněvadž je takové prokázání velmi problematické až nereálné s ohledem na právní judikaturu ČR, kde ryba vysazena do rybářských revírů je formulovaná jako res nullius čili věc ničí. Čerstvou novinkou je novelizace zákona 115/2000 Sb., který umožňuje na roky 2021, 2022 a 2023 proplácet náhrady rybníkářům za škody způsobené predací kormoránem v chovných rybnících.

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) působí škody především v níže položených úsecích rybářských revírů VčÚS. Tažné populace, které se u nás vyskytují od měsíce září do konce měsíce dubna, způsobují škody v řádově několika desítkách milionů korun. Za rok 2020 byla škoda vyčíslena ve výší  21 579 909 Kč (Výše škody je na základě výpočtu, který používá Rybářské sdružení ČR).Vzhledem k dobrým životním podmínkám (povinnost vysazovaní ryb i dostatek vhodných míst pro hnízdění), jsou zaznamenáni kormoráni celoročně. Škody hnízdících populací dosáhly v roce 2020 hodnoty 1 235 160 Kč (Výše škody je na základě výpočtu, který používá Rybářské sdružení ČR).

Z dlouhodobého srovnání stavu počtu tažné populace kormoránů nalétávající na vody VčÚS je rok 2020 srovnatelný s rokem 2019. Na základě jednání sekretariátu Rady ČRS a Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pokračovalo vyplácení částečné kompenzace škod způsobených kormoránem v rybářských revírech prostřednictvím Dotačního programu 17. – Podpora mimoprodukčních funkcí rybářských revírů. Na základě usnesení Vlády ČR č. 684 ze dne 24. října 2018, vyplácí Ministerstvo zemědělství (MZe) od 1. listopadu 2018, zástřelné ve výši 500 Kč za zobák kormorána. Zobáky se odevzdávají na Státní veterinární správu (SVS) vždy v druhé půlce srpna, SVS vydá lovcům potvrzení o počtu odevzdaných zobáků. Toto potvrzení se pak pošle na Krajský úřad, který údaje sumarizuje a odevzdá na MZe, které pošle příslušné peníze na účet mysliveckého sdružení, které pak tyto prostředky rozdělí jednotlivým střelcům. V rámci ČR za rok 2019 bylo za 5410 zobáků vyplaceno střelcům celkem 2 705 000 Kč, v roce 2020 bylo za 10 054 zobáků vyplaceno 5 027 000 Kč (MZe). Česká republika je prozatím jediným státem Evropy, kde se zatím významně podařilo prosadit zástřelné hrazené státem.

Naopak stavy volavek popelavých (Ardea cirenea) i bílých (Ardea alba) každým rokem rostou. S tímto nárůstem přímou úměrou vzrůstají škody na rybách. V roce 2020 byly škody vyčísleny na 4 898 300 Kč (Výše škody je na základě výpočtu, který používá Rybářské sdružení ČR)  

Škody působí především na drobných kapilárách tvořící pstruhové revíry, což se projevuje zvláště v zimním období a v době letních přísušků, nebo v místech, kde je vodní hladina negativně ovlivňována činností MVE. Větší škody obou druhů volavek zaznamenáváme také v mělkých plůdkových rybnících i v rybářských revírech ve správě našich místních organizací.

Rovněž evidujeme vzrůstající škody způsobené čápem černým (Ciconia nigra), především v pstruhových rybářských revírech. Škody dosáhly v roce 2020 ve výši 417 000 Kč (Z výkazu o činnosti místních organizací, který každý rok naše MO při VčÚS odevzdává při hospodářských prověrkách).

Roční škody způsobené vydrou říční (Lutra lutra) jsou v roce 2020 v našem územním svazu obdobné se škodami způsobené kormoránem. V menších tocích, pokud se stanou trvalou součástí jejího teritoria, dovede doslova vyrybnit. Přímo devastační působení vydry se projevuje velmi silně například na populaci pstruha obecného ve střední a horní části Tiché Orlice, obdobně v úsecích řeky Stěnavy a Metuje. Pobytové znaky vyder eviduje většina z 97 místních organizací při VčÚS, což má za následek, že tyto organizace přestávají hospodařit na chovných (odchovných) potocích. Dalším příkladem je MO Stárkov, která disponuje s výjimkou poloumělého chovu raka říčního (Astacus astacus). Po tříletém chovném cyklu neslovili ani jeden kus raka, což je výsledek alarmující, neboť po celý rok byly kolem odchovného rybníčka nalézány pobytové znaky vyder. Bohužel Ministerstvo životního prostředí trvá na ochraně vyder bez možnosti odstřelu. Jen na území VčÚS v roce 2020 evidujeme více jak 770 ks vyder, které způsobily škody v hodnotě 21 526 240 Kč (Výše škody je na základě výpočtu, který používá Rybářské sdružení ČR). Naproti tomu naše produkční rybářské organizace neváhají a snaží se získat kompenzace za škody vydrou v rybochovných zařízeních. V loňském roce bylo vyplaceno MO 452 609 Kč, což představuje druhou největší finanční sumu ve srovnání s ostatními územními svazy v rámci ČRS.

Škody na malých a středních tocích působí také norek americký (Neovison vison). Ten je do jisté míry limitován rozšiřováním teritorií vyder.

Ačkoliv není bobr evropský (Castor fiber) rybožravým predátorem, začínáme evidovat jeho způsobené škody i v našem územním svazu.

Na závěr bych rád poděkoval všem našim MO při VčÚS za jejich terénní pozorování, pochůzky a jejich následnou početní evidenci ve výkazu o činnosti, kterou pravidelně předkládají na sekretariát v průběhu hospodářského vyrovnání. Je pravděpodobné, že s našimi počty výskytů rybožravých predátorů včetně výpočtů celkových škod nebudou různí pracovníci ochrany přírody souhlasit a budou závěry zpochybňovat, nebo tvrdit, že počty predátorů úmyslně nadsazujeme v porovnání s jejich sčítáním. Ovšem skutečnost je odlišná, kdo jiný, než samotní hospodáři ví nejlépe o stavu ve svém rybářském revíru.

Musíme vzít na zřetel, že pokud nezačneme usilovat o zveřejňování problematiky rybožravých predátorů, nebudeme v povědomí a tím nadále bude široká veřejnost naslouchat nepodloženým závěrům pracovníků různých ekologických skupin a nedojde tak očekávanému a tolik potřebnému řešení současného stavu s rybožravými predátory.

Ing. Karel Němec   technik VčÚS